Mezi nejčastější onemocnění jater u koček patří lipidóza jater (50 %) zánětlivá onemocnění jater (25 %) maligní lymfom (5 %) a karcinom (4 %).
Na základě odlišných histopatologických změn jsou rozlišovány dva základní typy zánětlivých onemocnění jater: cholangiohepatitida (akutní a chronická), a lymfocytární portální hepatitida. Zánětlivé onemocnění jater mohou způsobit také jaterní parazité (motolice).
Akutní cholangiohepatitida je charakterizována infiltrací portálních oblastí jater a žlučovodů velkým množstvím neutrofilů. Může začínat ascendentní bakteriální infekcí jater nebo žlučového měchýře. Izolovány bývají bakterie rodů Bacteroides, Escherichia coli, Clostridium a alfa-hemolytické Streptokoky. Chronická cholangiohepatitida je chápána jako pozdní stadium akutní cholangiohepatitidy. Charakteristický je smíšený (neutrofily, lymfocyty, plazmocyty) infiltrát portálních oblastí a žlučovodů. Významnými příznaky jsou hypertrofie žlučovodů a portální fibróza. Mezi onemocnění často doprovázející cholangiohepatitidu patří nespecifické střevní záněty (83 %), a pankreatitida (50 %).
Lymfocytární portální hepatitida je typická infiltrací portálních oblastí (nikoli žlučovodů) lymfocyty a plazmocyty (nikoli neutrofily). Hypertrofie žlučovodů a fibróza jsou různě intenzivní. V jedné studii mělo 82 % koček starších 10-ti let histopatologické změny svědčící pro lymfocytární portální hepatitidu. Málo z nich však mělo klinické příznaky onemocnění jater.
Pro přítomnost jaterních parazitů je charakteristická přítomnost eosinofilů v infiltrátech.
Klinické příznaky zánětlivých onemocnění jater jsou podobné jako u lipidózy jater - anorexie, pokles tělesné hmotnosti, zvracení, průjem a horečka. Nejvýznamnějšími nálezy u akutní cholangiohepatitidy jsou horečka, deprese a dehydratace. Často je jediným příznakem jaterního onemocnění zvětšení jater a ikterus. Hepatomegalii lze zachytit přibližně u 50 % koček s některým z uvedených onemocnění jater. Mohou být pozorovány krváceniny.
Se všemi typy zánětlivých onemocnění jater většinou souvisí abnormální nález hladiny žlučových kyselin po hladovění. Z dalších změn lze uvést mírnou neutrofilii s posunem doleva, zvýšení sérového bilirubinu, ALP a ALT. Při lipidóze jater je nejdůležitějším nálezem ikterus a více než desetinásobné zvýšení hladiny ALT a ALP bez současné elevace hladiny GMT.
Ze zobrazovacích metod je dobře využitelná zejména ultrasonografie. Základem k rozlišení zánětlivých onemocnění jater od neoplazií a lipidózy jater je však cytologické nebo histologické vyšetření.
Léčba akutní i chronické cholangiohepatitidy je založena na podávání antibiotik. Ta by měla být zvolena podle množství aktivní formy antibiotika vylučované žlučí, a měla by pokrývat aerobní i anaerobní koliformní bakterie. Proto je často je používán ampicillin nebo amoxicillin potencovaný klavulanovou kyselinou. Tantibiotická terapie by měla trvat minimálně 2 měsíce. Jestliže nedojde k odpovědi na terapii antibiotiky během 2-3 týdnů, je obvykle přidáván prednisolon. Při nedostatečné odpovědi na prednizolon lze podat metotrexát. Při všech typech zánětlivých onemocnění jater je vhodné podávání kyseliny ursodeoxycholové. Kočky s akutní cholangiohepatitidou vyžadují agresivní podpůrnou léčbu.
K terapii lymfocytární portální hepatitidy jsou používány imunosupresivní dávky kortikoidů. Informace o jejich efektivitě se však různí. Používání azathioprinu je vzhledem k častým vedlejším účinkům omezené. U několika koček byl použit metotrexát.
Přibližně polovina koček, u kterých byla diagnostikována akutní nebo chronická cholangiohepatitida, umírá nebo je utracena do 90 dnů od stanovení diagnózy. Lymfocytární portální hepatitida se zdá být velmi pomalu progredující chorobou. Prognóza se odvíjí od závažnosti lézí v době stanovení diagnózy.

Weiss D.J., Gagne J.G., Armstrong P.J. Inflammatory liver diseases in cats. Comp Cont Edu 2001;23(4):364-372.

Zpět na seznam publikací